Pohledem hudebního skladatele: Jak se rodí inspirace k představení Meda?

Jak jsem se dostal k Medě

K představení Meda mě přizvala režisérka Adéla Laštovková Stodolová, se kterou jsem již na několika představeních spolupracoval. Přitom to setkání s Adélou byla před šesti lety taková malá náhoda. A když si pak člověk uvědomí jak v kariéře postupoval pomocí doporučení od jedné osoby k druhé,  je celkem zajímavé, kolika lidem je vděčný.

S Adélou jsem se setkal, když jsem skládal hudbu pro festival  Divadlení léto pod plzeňským nebem. Souběžně s hlavním činoherním představením se připravovalo ještě jedno menší, činoherně-taneční, které Adéla režírovala. Taková napůl improvizace. Už tam jsem poznal, že má nos nejen na choreografii, ale i na režii. Dělá se mi s ní skvěle. Je to pro mne taková bezedná studnice nápadů.

Kdo je pro mě Meda?

Paní Meda na mě působí jako takové celoživotní dítě, které jí nikdy neopustilo. Když jí něco nešlo, tak začala křičet a vydupala si to. Ale rozhodně to nemyslím hanlivě. Není totiž sobecká, není to jen vzpupná loktařka, ale má nějaký vyšší cíl, za kterým si jde. Určitě mě svojí energií inspiruje, protože ona ty obrazy i Čechy opravdu miluje. Je v tom to srdce.

Právě teď pracuji na scéně, kdy paní Meda poprvé uvidí Kupkovy obrazy. Srdce se jí rozhoří, doslova začala šílet z toho osvícení. V tu chvíli slyšela v hlavě Dvořákovy Slovanské tance. A já Dvořáka miluju. Snažím se tedy momentálně na tuto scénu složit hudbu, která bude evokovat Dvořáka. Což je tedy mega oříšek… Chodím a přemýšlím o kompozici a také jestli použít  moderní, dnešní zvuky nebo tu českost ukázat ve velkém orchestru.

Co se týče paní Medy osobně, hodí se mi k ní nejvíce měkký rejstřík piána, protože je to kontrast k té její intenzivní povaze. Rád bych tím vyjádřil její niternost.

Kdo je Petr Zeman

Kromě skladby jsem hlavně bubeník. Hraji také na piano, kytaru a poslední léta se velmi věnuji basové kytaře. Tak jako mě v devíti letech fascinovaly bubny, teď mě úplně stejně fascinuje basa. Piáno jsme měli vždy doma, takže vedle hraní si s hračkami, jsem si na něj brnkal, po čase i vymýšlel první skladby. Skladbě se věnuju asi od roku 2003, kdy jsem dělal na jednom amatérském představení v Plzni. Následovalo pražské divadlo Gong, kde jsem skládal a vlastně stále skládám dětská představení. Tohle mě hodně baví – ten dětský svět. Miluju děti.

První hudební program jsem měl kolem roku 1998 na starém Atari počítači. Jmenuje se Cubase a nedám na něj dopustit. Od té doby mám již desátou verzi.

Nejvíc muziky mě napadá ve sprše

Nejde o to, že bych si v ní zpíval, jsem zticha.  Ale ten šum vody mě dovede do nějaké jiné dimenze vnímání. Kde mě nic a nikdo neruší, automaticky mi tam nabíhají inspirace. Vše se tam jakoby otevře (díky tomu máme docela velkou spotřebu vody).

Ne že bych slyšel hned nějakou ucelenou melodii, ale důležité je zachytit v hlavě tu prvotní esenci hudby, podstatu té konkrétní nálady, kterou do skladby chci vložit. Je to jen jakási hmota a díky tomu zvuku sprchy se to ve mě otevírá a dostává dopředu do vědomí. Postupně to pak začne mít i konkrétnější obrysy melodie, harmonie a rytmu.

Pak si sednu k piánu a pracuji na tom. Důležité je mít ten první náznak hudby v hlavě skutečně ucelený. Někdy se stane, že když tento usazovací, utvrzovací proces přeskočím a jdu rovnou k piánu, tak sejdu z cesty. Těžko se to pak znovu nahazuje, když už si do hlavy vnuknete nějaké konkrétní- nežádoucí melodie. Proto například teď o tom Dvořákovi již asi třetí den jen přemýšlím, sem tam si něco od něj pustím.

Nechci ten proces uspěchat.

End of story

Vše zkomponuji nejdříve u piána a zaznamenám na telefon. Poté přejdu k počítači a vytvářím již celou skladbu na ostro. K nahrávání používám kytary, dále pak virtuální nástroje v počítači. Stepová čísla k našemu představení jsem nahrával na živé bubny v plzeňském divadle ve velké zkušebně, kde je super akustika. Použil jsem jen jeden mikrofon- přesně tak, jak se dříve nahrávalo. Z výsledku jsem nadšený. Plný zvuk díky výborné místnosti.

Pokud jste zvědaví, jak se hudba povedla (stejně jako já v této chvíli), tak  přijďte na jeden z uvedených termínů představení do Museu Kampa!. Budeme se těšit.

18/04/2019

Pohledem režisérky: Kdo je pro mne paní MEDA?

Přinášíme krátké zamyšlení talentované režisérky hry MEDA, Adély Laštovkové Stodolové, nad divadelním představením a...
11/05/2019

Pohledem grafického designera: Vizuál, který hraje barvami

Grafický designer Michal Kupilík ze studia Vizuálno představuje, jak vznikaly barvité propagační materiály k...